Můj příběh
Kdo jsem?
Vím, jak je těžké smířit se a přijmout, když miminko nepřichází, tak jak očekáváte. Zažila jsem to a jsem jedna z vás. Nejsem žádný odborník, ale v oblasti neplodnosti a adopce se vzdělávám a právě procházím výcvikem akreditovaného interaktivního kouče s metodou NLP. Co je pro mě ovšem klíčové je to, předat vám své zkušenosti, které jsem během mé trnité cesty za děťátkem získala.
Pomoct a podpořit vás. Inspirovat svým příběhem a dodat naději, že i když máte pocit, že je vše ztracené, to světýlko na konci tunelu může zazářit, jako nedávno u mě.
Nyní jsme s manželem šťastní náhradní rodiče naší kouzelné vysněné holčičky. Máme za sebou více jak 10 let trnité cesty, než jsme se stali rodinou. Jsem klidná, šťastná a vyrovnaná. Né vždy tomu tak bylo!
Ještě před pár lety jsem na tom byla velmi špatně. Období temna, bolesti a utrpení, že nemůžu mít děti. Neviděla jsem jinou možnost, nebo jsem ji možná vidět nechtěla. Bála jsem se, měla jsem hrozný strach, že nikdy nezažiju, jaké to je být mámou. Bála jsem se životního selhání a nedokázala jsem si představit svůj život bez dětí.
Co všechno jsem musela prožít, abych byla tam kde jsem teď?
Jmenuji se Kateřina je mi 40 let a podporuji ženy, které nemohou dlouhodobě otěhotnět a které se rozhodují vydat cestou adopce. Jsem autorkou projektu: Dítě ze srdce. Ve svém volném čase se vzdělávám v oblasti neplodnosti a náhradní rodinné péče. Teď, jako už adoptivní máma,
taky v oblasti terapeutického rodičovství a vědomé péče o mou mysl, tělo i duši. Své
zkušenosti s láskou předávám dále…
Záměrně nesdílím celý svůj obličej a příjmení kvůli ochrany mé dcery, ale i přesto jsem se rozhodla sdílet svůj příběh, pomáhat a inspirovat. Naše cesta k dítěti začala v roce 2011, kdy jsme se s manželem rozhodli založit rodinu. S manželem, se kterým jsem krásných 20 let, jsme měli a pořád máme milující vztah.
Ano, temné chvíle a zkoušky nás také zasáhli, obzvláště v období nemožnosti početí. Jakmile miminko nepřicházelo, jak jsem očekávala, začala jsem se zajímat, proč se tak děje.
Naše cesta k miminku přirozeně a pomocí asistované reprodukce
Po cca roce snažení jsem navštívila svého gynekologa a chtěla se poradit co dál. Jak je tohle vůbec možné? Proč právě nám se tohle děje? Proč to nejde a ostatním ano? Namísto toho, abych si užívala přípravy na těhotenství, porod a celkově příchod našeho děťátka, pořád jsem přemýšlela nad tím, proč to nejde, co pro to mám ještě více udělat? Také jsem poslouchala nemístné i hloupé otázky od okolí.
Protože pokud se dlouhodobě nedaří, začne tlak stoupat, především ze strany rodiny a přátel. Bohužel si okolí mnohdy neuvědomuje, jak tyto otázky dokážou zabolet a dotknout se toho nejcitlivějšího místa.
Tehdy mi můj gynekolog sdělil, že můžeme začít řešit nemožnost počít na nejbližší klinice. Odebral mi krev, doporučil dvě kliniky, předal žádanku. Měla jsem pravidelnou menstruaci i ovulaci, žádné potíže mě netrápily. Antikoncepci jsem užívala téměř 8 let a v mých 26 letech ze dne na den vysadila.
V roce 2013 jsme se tedy svěřili do rukou kliniky v Ostravě. Tehdy mě vůbec nenapadlo dohledat si podpůrné přírodní metody. Cvičení, bylinky, posílit psychiku, vše co podpoří úspěšnost IVF. Nezabýval se tím můj gynekolog, ani na klinice. Hlavní pohovor s lékařem kliniky byl zcela v pořádku, vše důkladně vysvětlil, byl velice příjemný a lidský. Klinika mu patřila.
Věřili jsme, že nám pomohou, bohužel velmi brzy přišla studená sprcha. V čekárně se zoufalé páry střídaly jeden za druhým. Ten pocit důvěry, že víte, co lékař dělá, ale něco se vám nezdá. Nabízeli nám různé cenové možnosti, jak nejlépe podpořit účinnost IVF. My tomu tak věřili, platili a stále se nedařilo a nedařilo. Ani po opakovaných pokusech.
Tak moc nás to vyčerpávalo a psychicky jsme na tom byli velmi špatně. Myslím si, že už v té době jsme potřebovali psychologickou odbornou pomoc, nikdo nám ji ale nenabídnul. Ani náznak pomoci, abychom se s neúspěchem dokázali lépe srovnat. Bylo to hrozné období, zoufalé a depresivní...Ano, byly dny, kdy jsem chtěla i umřít, neexistovat! Tak moc jsem potřebovala pomoc a podporu. Mým jediným cílem bylo otěhotnět.
Zklamání a co bude dál?
Částka se tedy vyšplhala za jedno IVF cca na 35 tisíc! Poté jsme si řekli dost. Chtěli jsme si dát pauzu, protože jsem byli z toho unaveni a velmi zklamaní. Poté přišla obrovská krize, která náš vztah velmi zasáhla. Odcizili jsme se, protože jediným cílem bylo zplodit dítě a náš vztah byl až na posledním místě. To byla zásadní chyba.
Začala jsem mít pocit, že je život nespravedlivý. Nadávala jsem, byla naštvaná. Cítila jsem pocit nezájmu o mou osobu, že nejsem dostatečně milovaná a začala si to kompenzovat jinde. Teď už vím, že jsem byla dostatečně milovaná, ale neuměla jsem si toho vážit, protože jsem si nevážila sama sebe. Tak moc jsem si ubližovala, především svým přístupem. Když jsem zahlédla těhotnou ženu, vřelo to ve mně závistí a zuřila jsem. Tolik jsem chtěla otěhotnět, tak moc!
Jakmile jsme překonali krizi, která trvala téměř 2 roky, podporovali jsme přirozené početí, jak nejlépe to šlo. Zkoušeli jsme pro to udělat maximum, děťátko však stále nepřicházelo.
Nová naděje?
V hlavě jsme měli ještě myšlenku dalšího IVF, ale na jiné klinice. Kamarádka mi doporučila Hormonální jógu i Mojžíšovou metodu, na kterou docházela. Moc si jí chválila. Také jak se cítí skvěle a zpevnilo se jí pánevní dno.
Dala jsem tedy na ní. Poctivě pravidelně cvičila pod dohledem zkušené terapeutky a poté doma. Více o Mojžíšové metodě se rozepisuji ve svém eBooku Jak podpořit PLODNOST, aneb 7 tipů ode mě pro TEBE.
Dále jsem si dohledala kurz Hormonální jógy a zaplatila si celodenní školení. Sestavu jsem pravidelně cvičila doma. Mezitím jsem užívala bylinky, dohledala si četbu, podstupovala terapie. Snažila se posílit a uklidnit svou mysl. Cítila jsem se lépe. Ale to nejdůležitější, to miminko stále nikde.
Co děláme špatně? Kamarádkám z okolí se početí dařilo. Některým opravdu pomohlo, cvičení, bylinky. Přišlo tedy na řadu další IVF, především kvůli tlaku rodiny i přátel. Pamatuji si, že už v té době jsem cítila, že to takhle nechci. Ale i přesto… S velkým důrazem jsme hledali novou kliniku na základě spokojených recenzí a pomalu se psychicky připravovali.
Byla jsem už opravdu zoufalá. Manžel se samozřejmě také podílel na snaze počít alternativní cestou. Číslo v mém věku přesáhlo dávno přes 30 a já pořád nic. Stále jsem řešila v hlavě dítě, dítě. Vůbec si nechtěla připustit myšlenku, že se třeba nemám stát maminkou biologického dítěte, že je k tomu nejspíš nějaký důvod, proč nemohu otěhotnět? Proč ostatní mají už dvě, nebo dokonce tři a já ani to jedno?
Mezitím jsem se stala tetou. Byla jsem za to nesmírně vděčná a svojí neteřinku moc miluji. Už od malička mě pravidelně navštěvuje a navázaly jsme si spolu silné pouto.
Přišla obrovská rána!
Ze dne na den jsem tragicky přišla o moji nejmladší sestru. V životě jsem již přišla o spoustu blízkých lidí. Počínaje přítelem, maminky, babičky, která mi poskytla náruč a teď o sestru. Tohle už přece nemůžu zvládnout. Umírala jsem bolestí.
Tato ztráta a ještě to, jak tragicky k ní došlo, mě srazila na kolena. Jakékoliv snahy o děťátko, umělé oplodnění, vše šlo stranou! Neměla jsem vůbec sílu to řešit. Potřebovala jsem se dát do kupy, pochopit, proč se tohle stalo, co mi to má říct.
Stále častěji se obracela na boha, ať mi pomůže od té bolesti a výčitek.
Přehodnocení priorit v životě. Uvědomění...
Po roce truchlení, kdy jsem si opravdu sáhla na úplné dno, jsem podstoupila regresní terapii , která mi pomohla zpracovat traumatické události a nasměrovala, tam kde nejspíš měla. Tam, kde jsem potřebovala. Ted už vím, že se to muselo stát, abych byla tam, kde jsem teď. V tu chvíli jsem to tak nevnímala. Zásadně jsem změnila postoj a pohled na svůj život. Uvědomila jsem si priority a přehodnotila jsem svou cestu za dítětem. Přílišným lpěním na těhotenství jsem si zavřela dveře před tím, jak spokojený život jsem měla i přesto, že dítě nepřicházelo.
Chyběla mi vděčnost a pokora. Vděčnost za to, co již v životě mám. Ta touha po dítěti byla tak silná, že jsem zapomínala sama na sebe. Zapomínala jsem na radosti v životě. Neuměla jsem si vážit maličkostí. Dělala jsem vše jen pro to, abych otěhotněla. Zaměřila jsem se tedy na sebe, na mou duši, intuici a co chce ona. Né, co chci já!
Rozhodnutí pro adopci
Pár měsíců po regresní terapii ke mně přišla myšlenka a začala jsem přemýšlet nad adopcí. Svěřila jsem se s tím manželovi a ten okamžitě souhlasil. Potřebovala jsem hodně dlouhý čas, než mi to došlo, ale věřím, že vše se dělo tak, jak se dít mělo. Co když je naše cesta adopce?
Když se nyní ohlédnu zpětně, pokud by byla možnost, spoustu věcí bych změnila. Začala bych početí řešit jinak. Ale nyní vím, že se vše stalo z nějakého důvodu. Z důvodu, abych se stala lepším člověkem. Abych se stala silnější. Každý bolestivý proces je změna. Změna k uvědomění, co je v životě důležité.
V tu chvíli jsem nerozuměla, proč se mi to vše děje. Vnímala jsem to jako trest. S odstupem času, jsem přišla na to, že vše co se mi v životě dělo, ať už to dobré či zlé, jsem měla přijímat s láskou a pokorou. Nelpět a nemít vše pod kontrolou. Věci, lidi a situace v životě, které nemohu změnit. Každá bolestivá zkouška byla a je posílení pro růst mé osobnosti. A to vše mě nasměrovalo k adopci.
Závěrem a proč projekt: Dítě ze srdce?
Dnes už vím, jak silná dokážu být. Kolik toho dokážu unést a vyrovnat se s těžkostmi, které mi do života přicházejí a s pokorou je přijímat. Dnes už vím, že přicházejí, aby mě něčemu naučili. Naučili si vážit sebe sama, mého života, partnera, mojí rodiny a všech těch maličkostí, které mi přinášejí radost.
Cílem mého projektu Dítě ze srdce je podpora. Podpora při tak těžkém životním období, jakým je neplodnost. V období největší bolesti jsem ji tak moc potřebovala.
Pomůžu vám najít to světlo naděje na konci tunelu. Věřím, že jednou zazáří, i když ta doba může být u každého jinak dlouhá. U mě byla až příliš dlouhá. Proto vás chci inspirovat. Zbytečně jsem ztrácela čas zoufalstvím, dlouho jsem přemýšlela, váhala a stála na místě. Hledala jsem možnosti, ale i přesto jsem se pořád točila v kruhu. Konečně po 11 letech trnité cesty objímám v náručí svou vysněnou holčičku. Děkuji za možnost náhradní rodinné péče.
Pokud cítíte, že vaše cesta k dítěti je přirozenou cestou, asistovanou reprodukcí nebo adopcí, všechny jsou v pořádku a všechny cesty vám dají to, co potřebujete. Já jsem ty cesty vyzkoušela všechny tři a ani jedné nelituji. Každá z nich mě posunula, každá něco vzala, ale i dala.
Jsem tady pro vás, abych vám ukázala směr. Vydejte se na cestu se mnou, kdy na jejím konci na vás čeká reálný cíl. Budete máma.
Já svého cíle konečně dosáhla. Už přes 2 ROKy jsem tou nejšťastnější mámou v celém vesmíru.
Moje cesta sebevzdělávání...
Miluju na sobě pracovat a vzdělávat se v oblasti seberozvoje, neplodnosti a náhradní rodinné péče. Níže zdůrazňuji, co mě posunulo a naplnilo.
-Plodnost od H.Máslové
-Proč k nám miminko nechce? Wahlgrenis
-Dívka padajícího listí od T.N.Štolbové
-Síla mysli od John Kehoe
-The Secret (Tajemství) a stejnojmenný dokument
-Moudrost raného dětství od A.J.Solter
-Hry šťastného dětství od A.J.Solter
-Vychováváme dětmi a rosteme s nimi od N.Aldort
-Pohodové rodičovství od M.Studničky
-Jistou cestou k bohatství od W.Wattles
Učebnice sebelásky od L.Kolaříkové
Semináře a webináře
-nejčastější od Dobré rodiny například: Emoce, jako zdroj problémů, Jak prakticky vytvářet citové pouto ve 4 krocích, Psychosomatika osvojených dětí, on-line kurz Terapeutické rodičovství.
-dále webináře od Nevýchovy a Dovychovat, Týden psychosomatiky od Terapie pro ženy, Vliv raného dětství na vývoj mozku a chování od Zvědavé rodičovství, Emoční kód od Younity, Jak nenarušit sebehodnotu dítěte od Teorie typů, Bolest z dětství a jak s ní nakládat v dospělosti od O.Vlachynská, Jak být vyrovnanější díky Mindfulness od Paula Fassati.
30 denní kurz Myšlením k bohatství, protože to co si přejeme a jak si to přejeme má velký význam na naší cestě za děťátkem. On-line kurz od psycholožky Z.Erdem Jak neztratit důvěru dítěte.
On-line kurz od Ester Davidové 4 fáze ženy. Tento velmi doporučuji všem ženám, které nemohou dlouhodobě otěhotnět.
Vzdělávací dvoudenní kurz Respektovat a být respektován od manželů Kopřivových + četba stejnojmenné knihy.
Aktuálně procházím výcvikem akreditovaného interaktivního kouče s metodou NLP (200hodin vzdělávání) a tvořím knihu pro náhradní rodiče Jsme rodina.
Všichni chceme žít příběhy se šťastnými konci, které si potom zarámujeme do rozměrů 10×15, fotku pověsíme na stěnu a každý kdo jí vidí se spokojeně usmívá.
Říká se, že všechno jednou dobře skončí a když to není dobře, tak to ještě neskončilo. Někdy je třeba si na HAPPY END počkat, někdy je třeba na něm pracovat.
Ale hlavní je: umět se pro něj rozhodnout! 🙂