Můj příběh

Vím, jak těžké je, když miminko nepřichází tak, jak si přejete. Sama jsem si prošla více než desetiletou cestou neplodnosti, než jsem se před více než čtyřmi lety stala maminkou své vysněné dcery díky adopci.

Tato hluboká osobní zkušenost, plná bolesti, naděje, vyčerpání, ale i nekonečné lásky, mě přivedla k mému poslání stát se bezpečným přístavem a oporou pro ženy, jako jste vy. Dnes cítím větší klid a vyrovnanost, ale rozhodně to tak nebylo vždy!

Vítám vás na stránce mého příběhu. Příběhu o cestě k dítěti, která nebyla přímá, ale byla hluboká a proměňující. Pokud vás zajímá, čím jsem si prošla a co mi tato cesta vzala, ale i dala, zůstaňte. A pokud chcete nahlédnout do toho, co tu pro vás vzniklo, najdete to tady.

Ještě před pár lety jsem byla na tom velmi špatně. Procházela jsem obdobím temna, plným bolesti a utrpení, kdy jsem si myslela, že nikdy nebudu mít děti. Neviděla jsem jinou možnost, nebo jsem ji možná nechtěla vidět. Měla jsem obrovský strach, že nikdy nezažiju, jaké to je být mámou.

Bála jsem se selhání a nedokázala jsem si představit život bez dětí. Prožívala jsem neskutečné pocity viny a nespravedlnosti, že ostatním to vychází a mně ne! Cítila jsem uvnitř sebe prázdné místo, které jsem nedokázala ničím naplnit.

Kdo jsem?

Jmenuji se Kateřina a jsem šťastnou maminkou čtyřleté holčičky. Společně s mým milovaným mužem žijeme v domečku se zahrádkou na úpatí Beskyd.

Mimo mateřství je pro mě velmi důležitý osobní rozvoj, vědomá péče o mé tělo i duši. Věřím, že každý důležitý krok, který podniknu, by měl být vědomý, naplněný láskou, vděčností a pokorou – k sobě, k lidem kolem mě a k životu jako takovému.

Už více než tři roky vedu projekt Dítě ze srdce, jehož cílem je podporovat ženy na jejich cestě dlouhodobou neplodností a adopcí – vždy s jemností, láskou a nadějí.

Moje cesta mě přivedla k tomu, že jsem dnes oporou a inspirací pro ženy, které procházejí podobnými výzvami. Pomáhám jim najít sílu, naději a víru v jejich vlastní cestu.

Co všechno jsem musela prožít, abych byla tam kde jsem teď? Aneb moje cesta k miminku vedla přirozeně, pomocí asistované reprodukce a adopce.

Po přibližně roce snažení jsem navštívila svého gynekologa, abych se poradila, co dál. Ptala jsem se sama sebe: „Jak je to možné? Proč se to děje právě nám? Proč to nejde, když ostatním ano?“ Místo abych si mohla užívat přípravu na těhotenství, porod a příchod našeho děťátka, mé myšlenky se neustále vracely k tomu, proč se nám nedaří a co ještě mohu udělat.

K tomu jsem často slyšela otázky od okolí, které byly nemístné nebo nepochopené, a které mě zraňovaly víc, než kdo mohl tušit.

Když se dlouhodobě nedaří, tlak na nás často stoupá, zejména ze strany rodiny a přátel. Mnozí si však neuvědomují, jak hluboce mohou takové otázky zasáhnout to nejcitlivější místo v srdci ženy.

Tehdy mi můj gynekolog s porozuměním vysvětlil, že můžeme začít řešit naši situaci na specializované klinice.

Svěřili jsme se do péče kliniky v Ostravě. Věřili jsme, že nám pomohou, zcela jsme se jim s důvěrou odevzdali, ale bohužel velmi brzy přišla studená sprcha. V čekárně se zoufalé páry střídaly jeden za druhým. Ten pocit důvěry, že víte, co lékař dělá, ale něco se vám nezdá. Nabízeli nám různé cenové možnosti, jak nejlépe podpořit účinnost a my tomu tak věřili, platili a stále se nedařilo a nedařilo. Ani po opakovaných pokusech.

Tak moc nás to vyčerpávalo a psychicky jsme na tom byli velmi špatně. Bylo jasné, že jsme potřebovali odbornou pomoc, abychom se s neúspěchy lépe vyrovnali, ale nikdo nám ji nenabídl. Bylo to velmi těžké období, zoufalé a depresivní…Ano, možná nás to sblížilo, ale zároveň vzdálilo.

Zklamání a co bude dál?

Začala jsem cítit, že je život nespravedlivý. Byla jsem plná vzteku, zklamání a bolesti. Nadávala jsem, byla naštvaná, ale nejvíc jsem ubližovala sama sobě, svým přístupem, svými myšlenkami.

Když jsem viděla těhotnou ženu, svíralo mě to uvnitř závistí a smutkem. Touha otěhotnět mě zcela pohltila. Stala se mým jediným cílem a snažila jsem se pro otěhotnění dělat maximum.

Poctivě jsem cvičila Mojžíšovou metodu, absolvovala jsem kurz hormonální jógy, užívala jsem bylinky, četla knihy, chodila na terapie a snažila se zklidnit svou mysl. Pomalu jsem se začínala cítit lépe. Ale to nejdůležitější, po čem jsem tolik toužila – miminko – stále nepřicházelo.

Nová naděje?

Ptala jsem se: Co děláme špatně? Kamarádkám v okolí se dařilo počít, některé otěhotněly právě díky bylinkám nebo cvičení. A tak jsme pod tlakem okolí rodiny i přátel přistoupila na další IVF. Přestože už tehdy ve mně něco tiše říkalo, že to možná není moje cesta. Ale i tak… jsme se s mužem pustili do hledání nové kliniky a začali se znovu připravovat.

A pak přišla obrovská rána!

Ze dne na den jsem tragicky přišla o svou nejmladší sestru. V životě jsem už ztratila mnoho blízkých – přítele, maminku, babičku, která mi byla oporou… a teď i sestru. Měla jsem pocit, že tohle už nemůžu unést. Umírala jsem bolestí.

Tato ztráta a ještě to, jak tragicky k ní došlo, mě srazila na kolena. Všechny snahy o miminko, jakékoli plánování, umělé oplodnění – všechno ustoupilo do pozadí. Neměla jsem sílu.

Potřebovala jsem pochopit, proč se tohle všechno děje, co mi to má ukázat.

Přehodnocení priorit v životě. Uvědomění...

Po roce truchlení, kdy jsem se skutečně ocitla na úplném dně, přišel ZLOM! Podstoupila jsem regresní terapii, která mi pomohla zpracovat hluboká traumata a otevřela mi dveře k porozumění sobě samé. Zavedla mě tam, kam jsem v tu chvíli potřebovala jít, i když jsem to tehdy ještě netušila.

Dnes už vím, že všechno mělo svůj důvod, protože právě tahle bolestivá zkušenost mě přivedla na cestu, na které jsem dnes a hluboce mě posílila. Začala jsem přehodnocovat své priority a tím se měnil můj postoj i pohled na život. Uvědomila jsem si, že přílišné lpění na těhotenství mi zavřelo oči před tím, co všechno krásného jsem už v životě měla, přestože miminko zatím nepřicházelo.

Chyběla mi vděčnost a pokora, proto jsem jí už konečně pozvala do svého života! Tak silně jsem toužila po dítěti, až jsem zapomínala na sebe, na radosti z maličkostí. Dělala jsem všechno proto, abych otěhotněla, ale přestala jsem naslouchat vlastní duši. Až tehdy jsem si dovolila se zastavit a zaměřit se na to, co skutečně potřebuji. Co potřebuje moje nitro, moje intuice. Ne to, co chce hlava.

Rozhodnutí pro adopci.

Pár měsíců po regresní terapii ke mně přišla tichá myšlenka a já jsem ji konečně začala vnímat. Začala jsem přemýšlet o adopci. Zpočátku velmi opatrně, ale čím víc jsem tu myšlenku pouštěla k sobě, tím víc jsem začala věřit, že je to moje cesta k mateřství.

Potřebovala jsem dlouhý čas, abych k tomuto bodu došla… ale dnes už vím, že všechno mělo svůj čas a svůj smysl.

Když se dnes ohlédnu zpět, uvědomuji si, že bych spoustu věcí udělala jinak. Kdybych tehdy věděla to, co vím dnes, přistoupila bych k celé cestě početí jiným způsobem. Ale zároveň vím, že všechno se odehrálo tak, jak mělo. A mělo to svůj důvod.

Důvod, proč jsem se měla stát silnější. Vědomější. Laskavější k sobě i k druhým. Protože…

každá bolestivá zkouška je změna, která mě dovedla k hlubšímu pochopení toho, co je v životě opravdu důležité.

Tehdy jsem nechápala, proč se to děje právě mně, ale s odstupem času jsem pochopila, že nemůžu mít vše pod kontrolou. Jsou věci, situace a lidé, které změnit nemůžu. Ale můžu změnit to, jak k tomu přistupuji. Dnes už vím, jak velkou sílu v sobě mám. Kolik toho dokážu unést a jak se dokážu s pokorou postavit těžkostem, které mi život přináší. Vím, že nepřicházejí náhodou, ale proto, aby mě něco naučily. Aby mi pomohly vážit si sebe sama, svého života, vztahu s partnerem, rodiny… a také těch každodenních maličkostí, které přinášejí radost, když jim dáme prostor.

A právě tato cesta mě nakonec přivedla k adopci – k daru, o kterém jsem dříve ani nevěděla, že může být tak hluboký a krásný.

Z mé vlastní cesty přirozeně vzniklo mé poslání.

Zbytečně jsem ztrácela čas zoufalstvím. Dlouho jsem váhala, přemýšlela a stála na místě. Hledala jsem možnosti, ale stále jsem se točila v kruhu.

A právě z této zkušenosti se zrodil projekt Dítě ze srdce – jako prostor podpory, bezpečí a porozumění pro všechny ženy, které procházejí dlouhodobou neplodností. Ať už jdou cestou přirozeného početí, IVF nebo adopce.

Vím, jak náročná, křehká a často osamělá tahle cesta může být. A také vím, že za každou ženou stojí hluboký příběh. Příběh plný ztrát, bolesti, otázek, ale i naděje, síly a lásky. Každý z těchto příběhů si zaslouží být vyslyšen, s respektem, pochopením a laskavostí.

Dnes věřím, že právě touto cestou jsem si měla projít, abych mohla být oporou ostatním. Abych mohla vytvořit místo, kde se ženy cítí přijímané, v bezpečí a kde mohou znovu najít důvěru v sebe… i ve svou vlastní, jedinečnou cestu k mateřství.

Jsem tady pro vás – abych vám s láskou ukázala cestu.
Vydejte se na ni se mnou. Krok za krokem, s nadějí a důvěrou…
Na jejím konci na vás čeká skutečný cíl.
Stanete se mámou. 💛

Já svého cíle konečně dosáhla. Už přes 3 ROKy jsem tou nejšťastnější mámou v celém vesmíru.

Moje cesta sebevzděláváním

Miluji pracovat na sobě – objevovat nové cesty, prohlubovat poznání a růst. Sebevzdělávání se pro mě stalo přirozenou součástí života. Věnuji se oblastem, které jsou hluboce spojené s mou osobní zkušeností – dlouhodobá neplodnost, adopce a náhradní rodinná péče, ale také seberozvoj, vědomá práce s emocemi, tělem a myslí.

Níže sdílím to, co mě na mé cestě posunulo, obohatilo a naplnilo. Každý kurz, setkání i vnitřní vhled pro mě znamenal důležitý krok a dnes tyto zkušenosti s láskou předávám dál..

📚 Knihy a publikace
Plodnost – Helena Máslová
Proč k nám miminko nechce? – Wahlgrenis
Dívka padajícího listí – Tereza N. Štolbová
Síla mysli – John Kehoe
Tajemství (The Secret) – Rhonda Byrne + dokument
Moudrost raného dětství – Aletha J. Solter
Hry šťastného dětství – Aletha J. Solter
Vychováváme dětmi a rosteme s nimi – Naomi Aldort
Pohodové rodičovství – Marek Herman a Michal Studnička
Jistou cestou k bohatství – Wallace D. Wattles
Učebnice sebelásky – Lucie Kolaříková a další...

🧠 Semináře a webináře

Dobrá rodina: Emoce jako zdroj problémů, Jak prakticky vytvářet citové pouto, Psychosomatika osvojených dětí, on-line kurz Terapeutické rodičovství
Webináře od Nevýchovy, Dovychovat a Terapie pro ženy
Týden psychosomatiky
Zvědavé rodičovství – Vliv raného dětství na vývoj mozku a chování
Teorie typů – Jak nenarušit sebehodnotu dítěte
Younity – Emoční kód
Olga Vlachynská – Bolest z dětství a jak s ní nakládat v dospělosti
Paula Fassati – Jak být vyrovnanější díky mindfulness .

💻 On-line kurzy

30denní kurz Myšlením k bohatství
Jak neztratit důvěru dítěte – Zeynep Erdem
4 fáze ženy – Ester Davidová

🎓 Dlouhodobé výcviky

Respektovat a být respektován – dvoudenní kurz + četba ( Kopřivovi)
Certifikovaný výcvik integrativní koučky (200 hodin, 4 koučovací směry)
Terapeutické rodičovství – 54 hodin vzdělávání

Všichni chceme žít příběhy se šťastnými konci, které si potom zarámujeme do rozměrů 10×15, fotku pověsíme na stěnu a každý kdo jí vidí se spokojeně usmívá.

Říká se, že všechno jednou dobře skončí a když to není dobře, tak to ještě neskončilo. Někdy je třeba si na HAPPY END počkat, někdy je třeba na něm pracovat.

Ale hlavní je: umět se pro něj rozhodnout, dovolit si ho a uvěřit mu!

Milovaná, děkuji, že jste dočetla až sem. Z celého srdce vám posílám velké objetí a sílu pro vaší jedinečnou, ale nadějeplnou cestu.

S láskou, Kateřina Hegerová– průvodkyně na cestě k mateřství cestou ADOPCE.