Chtěli byste se ponořit hluboko do sebe a vybavit si životní situace nebo události, které vás natolik zranily a ovlivnily, že kvůli nim nedokážete žít spokojený a naplněný život? Cítíte, že jste uvnitř rozbití na tisíc kousků a hledáte smysl svého života?
Pokud ano, právě pro vás je tento článek, který se bude věnovat regresní terapii a všemu okolo, co s ní souvisí. Terapii, která mi pomohla zpracovat traumatické události a nasměrovala, tam kde nejspíš měla. Tam, kde jsem potřebovala.
Někdy je potřeba zaměřit se na sebe, co nejvíce hluboko to půjde. A to na léčbu duše, ženské rodové linie, uzdravení vnitřního dítěte, zpracování traumat, ztrát blízkých lidí i těhotenské. Právě to může zásadně blokovat početí i schopnost žít spokojený a naplněný život. Než se ponoříme do tématu regresní terapie, podíváme se, co vše může pomoci vyléčit a proč je důležité to řešit.
Co je trauma a proč mu máme porozumět?
K traumatu dojde, když nás konkrétní situace zasáhne jako blesk z čistého nebe. Příkladem může být nehoda, pád, vyděšení nebo strach. Potom je tady přetrvávající trauma, kdy se jedná o zneužívání, týrání, zanedbání péče, nenaplnění základních potřeb. Příkladem může být miminko, které rodiče nakrmí a přebalí. Začne plakat a namísto uklidnění v náručí ho nechají vyplakat.
Rodiče tedy nenaplňují jednu z nejzásadnějších potřeb miminka, a tou je láskyplná náruč, blízký kontakt a být s dítětem fyzicky i duševně. Pokud miminko dlouhodobě cítí, že rodiče nereagují na jeho základní potřeby, prožívá stres, stáhne se do sebe a první problematické chování rodiče zaznamenají kolem tří let věku.
Dítě začne zlobit, upoutávat na sebe pozornost křikem, ničením věcí, nebo ubližováním. V období puberty může začít se sebepoškozováním, rodičům lže, protože v nich ztratilo důvěru. Začne hledat únik v podobě alkoholu či drog a mohou se u něho projevit různé duševní poruchy.
Zároveň pokud dítě od svých rodičů opakovaně zažívá křik, je svědkem násilí, vystaveno alkoholu či drogám, žije v dlouhodobém stresu, prohlubuje se pocit ohrožení, osamělosti a bezvýznamnosti. To má zásadní dopad na celý jeho život.
Já jsem si traumata znovu prožila a zpracovala právě v regresní terapii. Nenapadlo mě, že jsem jich potřebovala vyléčit tolik. Znovu jsem si prošla tím, co mě v dětství trápilo a nedokázala jsem s tím sama naložit, protože jsem nevěděla jak. V dospělosti mě to velmi tížilo, pořád jsem se vracela do minulosti a řešila jsem to v sobě. Nedokázala jsem pochopit, proč se mi to dělo a proč jsem neuměla žít v přítomném okamžiku. Užívat si život tady a teď.
Životní ztráty
Ztrát v našem životě zažijeme několik. Někdo více, někdo méně. V danou chvíli cítíme bolest, mnohdy i výčitky a myslíme si, že nám srdce pukne žalem. Každá ztráta v nás vyvolá pocit, že zároveň s ní odešlo i kus nás, tak moc to bolí a myslíme si, že snad horší bolest neexistuje.
Součástí každé ztráty je PROCES TRUCHLENÍ. Má své konkrétní fáze, které jsou velmi důležité. Fáze smutku jsou nepostradatelnou součástí k překonání bolesti a uzdravení. Každý potřebuje jiné množství času, aby ztrátu přijal a posunul se dále.
V dnešní uspěchané době je tomu právě naopak. Nutné je uvědomění, že fáze smutku, je přirozený proces organismu a je zásadní tento průběh neuspěchat. Spousta truchlících si nedovolí prožít smutek. Mohou si myslet, že to nepotřebují a smutek ze ztráty odsunou. Jakmile největší bolest ze ztráty ustoupí, začneme to vidět jinýma očima.
Každá ztráta mě posunula a s odstupem času jsem si uvědomila, že posílila mou osobnost a duši. Každý má svojí cestu a tu nemůžu nikomu změnit! Ani přes všechnu tu bolest, kterou jsem si musela při každé ztrátě prožít.
Jsem přesvědčená, že jsem si fázemi truchlení neprošla, tak jak jsem měla. Když mi zemřela maminka, byla jsem velmi mladá, nevěděla jsem, jak se se ztrátou vyrovnat, neměla žádnou podporu. Onemocněla jsem a rok v kuse jsem měla opakované angíny. Doktoři si se mnou nevěděli rady.
Téměř po 20 letech jsem si vše zpracovala právě v regresní terapii pod vedením paní Ester Davidové. Vůbec mě nenapadlo, že jsem to potřebovala. Díky Ester, která terapii vedla, došlo k setkání s mou maminkou. Stály jsme naproti sobě a držely se za ruce. Bylo to neuvěřitelné jí po tak dlouhé době vidět. Setkání nám oběma moc pomohlo.
Zranění vnitřního dítěte
Je to část našeho já, dětská část naší osobnosti, která touží po bezpodmínečné lásce, pozornosti a ocenění. Vnitřní dítě je naše citlivé místo. Většinou platí, že jak se k nám v dětství chovali rodiče a jiní pro nás důležití dospělí, tak se k sobě chováme my sami.
Jak poznáme, že je naše vnitřní dítě zraněné?
Cituji ze stránek Světlo v nás:
Stále dokola opakujeme stejné chyby a divíme se, že nám není dobře a náš život se neodvíjí tak, jak bychom si představovali. Ale nechápeme proč?
Je to proto, že nás ovládají destruktivní emocionální vzorce, které jsme nevědomě převzali od svých rodičů a svého okolí. Tyto negativní návyky skrytě ubližují našemu vnitřnímu dítěti. Pokud si jich nejsme vědomi, mají nad námi převahu. Tak, jak jsme chtěli, aby se s námi zacházelo v dětství, musíme se sebou sami zacházet v dospělosti. Jediný, kdo je dnes schopen našemu vnitřnímu dítěti pomoci – jsme jen my sami!“
Jako malé dítě jsem byla svědkem hádek, alkoholových večírků svých rodičů, brzy zemřela moje maminka, poté nejmladší sestra a velmi brzy jsem začala řešit svou neplodnost. Potřebovala jsem uzdravit své vnitřní dítě, přestat se vinit a litovat.
Uvědomit si svou hodnotu, začít se mít ráda, znovu se zamilovat do svého života a odpustit svým rodičům. Zlobila jsem se na ně, ale teď vím, že mě vychovávali, jak nejlépe uměli. Ale taky vím, že se zaměřím na to, aby se v mé rodině neopakovalo to samé.
Zatížení ženské rodové linie
Síla rodu a linie našich předků je na energetické úrovni obrovská. Pokud v této linii dojde k poruše, něco je přetržené, poškozené, často se to projevuje na dalších generacích. Děti mohou umírat, být nemocné, opakovat nevhodné vzorce chování svých předků. Nedaří se v životě, ve vztazích a týká se to samozřejmě i zdraví. Může se jednat o prokletí, kdy si předáváme stále dokola to, co nám může bránit žít spokojený život sami se sebou, partnerem a našimi dětmi.
V naší rodině se opakovaly a opakují tragédie právě na straně ženské rodové linie. Začala jsem se o to hodně zajímat, zda to nemůže mít souvislost s tím, že nemůžu otěhotnět. Nechala jsem si vypracovat karmický rozbor a zjistila, že právě na straně naší ženské rodové linie se stále opakuje téma: sebepřijetí a láska v jakékoliv podobě.
Neuměla jsem se mít dostatečně ráda (podlomené ženství) a nebylo pro mě snadné naplno vyjadřovat své potřeby, pocity a emoce. Dozvěděla jsem se, že si ve svém životním čísle nesu tu nejtěžší karmu. To znamená, že život s nejtěžší karmou je plný nejistot, strachu, zrady a těžkých životních zkoušek.
To vše se mi dělo proto, abych se naučila s láskou a pokorou přijímat a zpracovat to, co mi do života přicházelo i se svými ztráty. Nestát na místě, ve vlastních bolestech a utrpení, těšit se z každého nového dne a zítřků. Pochopit, že každý máme svou vlastní cestu a životní poslání. Přestat mít přílišnou kontrolu nad svým životem i životem ostatních. Pochopit, že vše se řídí a děje tak, jak se dít má a já všemu nemusím porozumět.
Zásadní je uzdravit sám sebe a propustit minulost, kterou již nemůžete změnit. Přestat lpět a začít důvěřovat životu. Opustit to staré a teprve poté může přijít něco nového. Otevřít se lásce i víře ve vyšší moc a sílu.
Otevření nové cesty?
Byla to dlouhá cesta, abych byla tam, kde jsem teď. Klíčová byla regresní terapie a karmický rozbor celé mé rodiny. Vše do sebe začalo zapadat a já pomalu začínala chápat proč? Dnes můžu říct, že jsem šťastná, nikdy jsem nebyla šťastnější. Každý den děkuji Bohu za svůj život a další den, kdy tady můžu být se svou rodinou.
Miluji svůj život a vážím si všech těch maličkostí, které mě činí šťastnou. Ještě před pár lety jsem to necítila. Byla jsem nazlobená na celý svět a zklamaná životem.
Nejhorší období přišlo po tragickém úmrtí mé nejmladší sestry. Bylo to v období, kdy jsem naplno řešila svou neplodnost a rozhodovala se pro další IVF. Po roce truchlení si mě našla regresní terapie. Myslím, že přišla v pravý okamžik tak, jak přijít měla. Potřebovala jsem znovu začít žít a ne jen přežívat.
Dostat se z toho dna, do kterého jsem spadla.
Terapie jsem se bála a dlouho jsem nad ní přemýšlela. Pod pojmem regresní terapie jsem si vždy představovala uvedení člověka do hlubokého spánku a napojení se na jeho minulý život. Ale není to tak. Regresní terapie nemusí být vždy o minulých životech. Záleží, co potřebujete řešit. Z terapie nemusíte mít vůbec obavu, nebudete v žádné hypnóze. Byla jsem celou dobu při vědomí, pouze v lehkém meditačním stavu.
Regresní terapie, odkrývá opravdové příčiny fyzických i psychických problémů
Regresí se terapeut pokusí vyhledat trauma, problém, negativní prožitek v minulosti, který ovlivňuje váš současný život buď na úrovni psychických potíží, nebo fyzické bolesti. Bývá to často ten začátek nové cesty. Zpočátku třeba jenom v drobných změnách, které pociťujete, ve způsobu uvažování, posuzování druhých, zklidnění, možná i v postupných změnách životních priorit.
Své dlouholeté vztahy s partnerem, rodiči či přáteli najednou vidíte novým pohledem. Ustupují časté obavy a strach z budoucnosti, protože jste viděli mnohem dále, než je to v běžném životě možné.
Regrese je otevření našeho nitra a duše. Na základě toho jsme schopni vzpomenout si na důležité okamžiky. Přijít tak na bloky a příčiny našich problémů a pochopit, proč se mi teď v životě děje, co se mi děje.
Moje regresní terapie trvala necelých 5 hodin. Paní Ester Davidová se zaměřila zejména na mé traumatické zážitky z dětství, bloky a úmrtí (ztráty), které jsem neměla vyřešené a zpracované. Znovu jsem si vším prošla. Po terapii jsem cítila obrovskou úlevu, osvobození a pochopení, proč se mi to vše dělo.
Začala jsem znovu žít, vidět svůj život úplně jinýma očima. Regresní terapie od Ester mi velmi pomohla, nasměrovala a posunula. Jsem nesmírně vděčná, že mi přišla do života v pravý čas.
Pár měsíců po regresní terapii jsem začala cítit, že už nechci podstoupit další IVF a rozhodla se pro adopci. V té době mě vůbec nenapadla souvislost s touto terapií, ale když jsem nad tím zpětně přemýšlela, jsem přesvědčená, že mi otevřela oči a nové možnosti, které mě předtím nenapadly.
Teď, když už jsme konečně rodina, pozorujeme naši kouzelnou dceru, na kterou jsme tak dlouho čekali, na všechnu tu bolest spojenou s nemožností otěhotnět, jsme úplně zapomněli. Děkuji všem těm bolestivým zkouškám, těm tragédiím, které jsem musela prožít, abych byla tím, kým jsem dnes.
Úžasná, láskyplná, milující máma, protože ano, tou jsem. Jsem úžasná, tolik jsem toho zvládla a dokázala. Jsem na sebe pyšná a taky jsem přesvědčená o tom, že kdybych si pomocí regresní terapie nezpracovala to, co jsem potřebovala, tou úžasnou mámou bych nebyla.
Pevně věřím, že každý z nás, kdo má za sebou dlouhodobou cestu neplodností, z ní vyjde silnější a vyzrálejší. To je moc dobře, protože děti takové rodiče potřebují. Rodiče, kteří si svých dětí váží a rodičovství si užívají. Jsou svým dětem bezpečným přístavem, který tak moc potřebují.
Závěr a poděkování
Na závěr chci z celého srdce poděkovat paní terapeutce Ester Davidové. Díky její podpoře a vedení, jsem si zpracovala tolik bolestivých témat, která mi bránila žít spokojený život. Děkuji Ester.
Cituji z jejich stránek:
Minulost je studnice pravdy, do které když nahlédneme, můžeme v ní nalézt odpovědi, příčiny a souvislosti.
Vzhledem k tomu, že mě baví na sobě neustále pracovat, především když vidím výsledky, chystám se na další terapii, jakou? O tom zase příště. Pokud vás článek inspiroval, budu ráda za jeho sdílení pro ostatní.
Autorka projektu: Dítě ze srdce
Podpora a pomoc při neplodnosti a adopci.
Jsem oporou pro ženy, které nemohou dlouhodobě otěhotnět a podpora na láskyplné cestě adopce dítěte. Doprovázím ženy, na jejich cestě k dítěti a pomáhám jim plnit sen, stát se rodinou.