Adopce dítěte a jeho ztráta. Jaké jsou fáze?

Ztrát v našem životě zažijeme několik. Někdo více, někdo méně. V danou chvíli cítíme bolest a myslíme si, že nám srdce pukne žalem. Každá ztráta v nás vyvolá pocit, že zároveň s ní odešlo i kus nás.

Jakmile ta největší bolest ustoupí, začneme to vidět jinýma očima. Každá nás posune dál a s odstupem času si uvědomíme, že posílila naší osobnost a duši. Zjistíme, že nikoho a nic nevlastníme, každý má svojí cestu.

Ale, jak je to se ztrátou u osvojených dětí?

Díky přípravným kurzům, jsem se dozvěděla zásadní informace, o kterých jsem na začátku neměla ani tušení.

Děti, které Vám budou svěřeny do péče, obvykle prožily všechny tři nejvýznamnější ztráty. Patří mezi ně:

Ztráta zdraví (v důsledku týraní nebo zanedbávání).

Ztráta milovaných osob (rodičů, sourozenců, dalších členů rodiny, pěstounů)

Ztráta sebeúcty (děti se obviňují, myslí si, že byly zlé, a proto je rodiče zavrhli).

Součástí každé ztráty je PROCES TRUCHLENÍ. Má své konkrétní fáze, které jsou velmi důležité. Většina z nás zjišťuje, že dokud je ztráta čerstvá, do určitých fází se opakovaně vracíme. Děláme kroky vpřed a zase zpět.

Můžeme si také všimnout, že dokonce i poté, když jsme už pochopili, co se stalo, naučili se s tím žít a docela dobře to zvládáme, zármutek nás někdy opět zachvátí.

Jedná se o projev tzv. procesu truchlení. Tento proces truchlení většinou spustí výročí, svátky, narozeniny, písničky, dokonce i někdo jen podobný osobě, kterou jsme ztratili.

Jakmile se se ztrátou smíříme, můžeme mít za to, že jsme ji zvládli. To samozřejmě neznamená, že z ní máme radost. Znamená to pouze, že dokážeme pokračovat ve své životní cestě a že jsme díky zkušenosti se ztrátou, lépe poznali sebe i druhé.

Dospělí, a tím spíš děti, někdy působí dojmem, že se se ztrátou smířili, ačkoli se s ní ve skutečnosti nevypořádali. Zkrátka v sobě jen potlačili své emoce a zakázali si cítit bolest a truchlit.

Tyto silné pocity však bohužel nezmizí a mohou později nenadále vyplout na povrch. Děti mohou na svoji ránu na nějaký čas zdánlivě zapomenout, ale pak příjde chvíle, kdy jsou najednou smutné, nebo mají zlost.

My, jako náhradní rodiče doufáme, že umístění děťátka do naší rodiny, bude pro něho radostnou událostí. Ve skutečnosti však většina těchto dětí, prožívá ztrátu a strach z budoucnosti, takže je pro ně umístění do nové rodiny obdobím truchlení nad novými i starými ztrátami.

Dítě se může projevovat nepřiměřenými reakcemi, agresivním chováním, mlčením, emočním napětím.

Jsem proto nesmírně vděčná, že jsme toto téma probrali velmi do detailu a alespoň vím, co očekávat. Nezlobit se na sebe, že něco dělám špatně, nebo na děťátko, že mě nemá rádo. Nevztahovat si to na sebe. Přistupovat s láskyplným přístupem a trpělivostí.

V mém Kouzelném průvodci adopcí aneb 9 kroků k vysněnému děťátku, popisuji další své poznatky z přípravných kurzů, na které se můžete připravit. 

S láskou Kateřina

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.